Lakomé Barky

Zahraniční zájezd do země tisíců jezer

Finsko je zemí tisíců jezer a ostrovů. Deset procent plochy pokrývají jezera. Přesně je jich 187 880 kusů. Finsko je jednou z mála zemí na světě, která se stále zvětšuje. Izostaticky se zvedá a každý rok se zvětší o 7 km2. Podnebí je severské mírné. V severním Finsku, obzvláště v Laponsku převažuje subarktické podnebí, charakteristické studenými až krutými zimami a relativně teplými léty. Čtvrtina finského území leží za polárním kruhem. Zde se dá zažít Půlnoční slunce. V jižním Finsku pak v létě sice slunce zapadá, ale nesetmí se… Okolo letního slunovratu jsou zde noci takzvaně bílé.

Sem jsme jely. Do středu-srdce Finska.

Z Helsinek, kam jsme doletěly českými aerolinkami  5.července, jsme dál na sever jely soukromým galantně pronajatým obytným autobusem finské kapely Slowly Riders (ještě o nich bude slovíčko). Putovaly jsme sedm set kilometrů na sever od Helsinek. Do města Kajaani, za vzácným pozváním na jejich slavnosti, které se konají každoročně vždy první týden v červenci. Počasí bylo chladné, seversky studené.  Lakomé Barky vybaveny zimními bundami a omotané vlněnými šálami si nedaly vzít dobrou náladu a odvážně nastoupily na náročnou cestu. Lesy, jezera, pole, pole, jezera, lesy. Uprostřed veliký nápis „Lakomé Barky“! Že by první halucinace? Ne, první dárek kapely Slowly Riders pro nás.

Ubytování na ranči: sparťanské, ale čisté a svobodné pro možnost kuchtění všeho druhu. Hospodyně, které se v Lakomých Barkách nezapřou, udělaly slepici na paprice a skóre Česko: Finsko se začalo vyrovnávat.

Další den následoval ohlášený koncert. Kajaani je třicetitisícové město. Náměstí bylo plné. Náš první vstup na podium se konal v jedenáct hodin dopoledne. Trochu se nám podlamovaly nohy, ale Finové jsou pozorní a uctiví posluchači, neb přednes Kalevaly (karelo-finský národní epos sestavený Eliasem Lönnrotem z ústní slovesnosti Finů a Karelů. Dílo obsahuje 22 795 veršů a je rozděleno do padesáti „run“ čili zpěvů) trval na vedlejším podium již celou hodinu a nikdo rajčetem nehodil. Bylo pod mrakem. Při zvukové zkoušce vysvitlo slunce. Po třetí písničce jsme odhodily svetry a šály a oznámily lidem na náměstí, že v Praze je právě teď 30 stupňů Celsia a že jsme jim to slunce dovezly sem. Byl veliký potlesk a my jsme pochopily, že jsou s námi. Každá z písní byla odměněna srdečným potleskem. Slunce nezapadlo a neopustilo nás. Do konce naší cesty vydatně svítilo a hřálo.

Následoval společný koncert s hostitelskou kapelou Slowly Riders. Je to skupina velmi výjimečných mužů, kteří kromě rock and rollu mají velikou vášeň pro motorky. Jejich „velokolo“ je něco jako naše babeta. Odtud i název kapely. Mnohým pánům již plnovous dávno narostl,  a tak je zážitek viděl je, jak na silnici, tak na podiu. Šlape jim to obé velmi dobře. K tomu rozhled a velký smysl pro humor a je jasné, že jsme měly pro své koncerty a cestování více než báječné průvodce a partnery.

Ještě týž den po obědě, jsme byly požádány pořadateli, zda bychom mohly přidat ještě jeden koncert za nedorazivší kapelu. Za 15 let nashromážděný repertoár se tedy hodil a my odpoledne vystoupily znovu.

Večer téhož dne jsme se přesunuly k jezeru a měly společné vystoupení s našimi gentlemany na tancovačce v salonu Vonnka. Pódium téměř na vodě a spousta lidí, kteří se bavili a poslouchali a tančili a dotazovali se na Českou republiku a náš názor na česko-finská utkání v ledním hokeji. Jelikož jsme dámská kapela, vůbec nás tradiční výsledky těchto mačů neuváděly do rozpaků.

Bílá noc – jako každá v tuto dobu- a my si začaly uvědomovat, že toho moc nenaspíme, ale o to více budeme koncertovat. V oblasti Kajaani jsme za častých koncertů (plánovaných i neplánovaných) setrvaly do 11.července. Nutno napsat, že to byla v mnohých případech veliká improvizace, postavená na rozsáhlém  repertoáru, zkušenostech a tvrdé práci posledních měsíců. Vždy před vystoupením jsme upravily play list na míru tak, aby koncert dosáhl požadavkům pořadatele. Zazpívaly jsme si opravdu hodně.

Ráno 11.7. jsem nastoupily do našeho putovního autobusu a naši milí Finové nás odvezli dalších tři sta kilometrů do města Kaustinen na celosvětový festival folklórních a původních písní celého světa. Vystoupení jsme měly ve čtyři hodiny a třicet minut a pohled na českou vlajku, vztyčenou mezi ostatními, nás naplnil hrdostí. Ten pocit jsme vážně měly všechny a bylo nám ctí, že jsme to byly z České republiky pouze my a moravský soubor Javorina, kvůli kterým tam ta česká vlajka vlála.

Hrály jsme hodinu a během koncertu neodešel žádný divák. Naopak! Jedenáct dívek z Klecan si zazpívalo s chutí a zápalem. Se skončením koncertu nám došlo, že je také konec naší cesty. Že jsme splnily a předčily veškeré plány a sliby, a že je čas loučení. Druhý den nás autobus s báječnými hochy kapely Slowly Riders dovezl zpět do Helsinek. Součet kilometrů dělal rovné tři tisíce!

Loučení bylo těžké, srdečné a uplakané. Na dalekém „studeném“ Severu jsme našly nádherné, vroucí a upřímné přátelství, plné hudby a hrdosti na své kořeny.

Chtěla jsem se s vámi o tuhle skutečnost podělit.

Za Lakomé Barky Eva Stanislavová

P.S. Doufáme, že kapelu Slowly Riders uslyšíme i na českých podiích.

P.P. S. Na facebookových stránkách Českého velvyslanectví v Helsinkách se po našem odjezdu objevila zpráva. Takové poděkování potěší.

Embassy of the Czech Republic in Helsinki přidal(a): V první polovině července měli diváci ve Finsku možnost shlédnout vystoupení pěveckých a tanečních souborů z Čech a Moravy. Na Folkovém festivale v Kaustinen vystoupily Lakomé Barky z Klecan a soubory Javorina&Kotár. Další vystoupení se uskutečnila mj. ve městě Kajaani a na Folkovém festivale Kihaus v Rääkkylä. Děkujeme všem vystupujícím za prezentaci českých a moravských písní a přejeme mnoho dalších hudebních a tanečních úspěchů!

Obrázky k článku